À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MARCHE FUNÈBRE pochází z belgických Antverp a jejich doménou je doom metal. Utahaný, melancholický, depresivní, tíživý, prostě klasický doom. Ve své škatulce nejsou nijak invenční, ani nedělají výlety do jiných žánrů s výjimkou občasného úletu do deathu (ale to většina těchto kapel). Přesto jsou zajímavým a poslechuhodným tělesem. Specifikum této kapely je, ač hranice svého žánru nepřekračují ani o stéblo suché trávy, že znějí občas trochu jinak. Pro doom metal tolik typické hutné deathové riffy, byť zpomalené na rychlost tlukotu srdce podchlazeného skoro-umrlce, využívají jen občas. Mnoho jejich skladeb je vlastně jen pomalou rockovou písní, chtělo by se říct skoro až baladou, ale pro to postrádají melodickou vtíravost. Tomu navíc pomáhá hlavní kytarista tím, že své pasáže protahuje v hodně dlouhá sóla. Ta jsou bez progresivních ambicí, ale někdy se dostane do repetitivní smyčky a sólo je až úmorné. To je ale jen malá vada na kráse. K hudbě připočteme kvalitní čistý zpěv a máme tu sice smuteční pochod, ale takový vzdušný, spíš pro letní večery.
Ale pánové to umí vzít i pěkně od podlahy sklepení. Jakmile se hlas přehoupne ve chrapot a kytara se posune o něco níž, spustí se doom metal ze staré školy. Taková „Enter Emptiness“ je toho důkazem. V tomto svém přístupu navazují na svá předchozí díla, nicméně u novinky je patrné výrazné odlehčení napříč celým materiálem. Dříve to bylo přeci jen více prostoupeno deathovými riffy. Čím starší album, tím syrovější a drsnější v projevu. Novinka je zvukově taková čistší a přístupnější. Ne každému to bude vyhovovat, pro mě je však „After the Storm“ velmi příjemný materiál na poslech.
Velmi podařené album belgických melancholiků. Sice jde o klasický doom zcela dle zažitých pravidel, ale není tak tíživý a drtivý, jako tomu bývá u jiných spolků. Je to takový poslechově atraktivní „Smuteční pochod“.
7 / 10
Arne Vandenhoeck
- zpěv
Peter Egberghs
- kytara, zpěv
Kurt Blommé
- kytara
Boris Iolis
- basa, zpěv
Dennis Lefebvre
- bicí
1. In A Haze
2. Palace Of Broken Dreams
3. Devoid of Empathy
4. Enter Emptiness
5. Stranded
6. After the Storm
After the Storm (2024)
Einderlicht (2020)
Into the Arms of Darkness (2017)
Roots of Grief (2013)
To Drown (2011)
Datum vydání: Pátek, 27. září 2024
Vydavatel: Ardua Music
Stopáž: 44:34
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.